Nouzový stav, který umožňuje vládě přijímat rozsáhlá protiepidemická opatření, by měl už od března nahradit šetrnější pandemický zákon. Minulý týden ho zrychleně schválila Sněmovna a teď míří do Senátu. Otázkou zůstává, jestli bude současná podoba zákona pro boj s pandemií stačit. Jaké bude mít vláda při boji s koronavirem pravomoci a jak můžou senátoři nový zákon vylepšit? Přinášíme přehled.
Zakotvení v zákoně a pravomoci vlády
Nouzový stav: Vláda už skoro rok čelí pandemii pomocí opatření, která jí umožňuje nařizovat nouzový stav. Jedná se o právní rámec, který dává vládě rozsáhlé pravomoci mimo možnosti běžných zákonů - třeba omezení lidských práv a svobod nebo rychlejší (a méně transparentní) nákupy respirátorů. Rozsah těchto pravomocí pak určuje krizový zákon a ústavní zákon o bezpečnosti ČR. Vláda může nouzový vyhlásit maximálně na 30 dní a poté musí žádat o prodloužení Sněmovnu. Tento režim byl určen primárně pro řešení přírodních katastrof. Nabízí tak přirozeně řadu mimořádných nástrojů, které nejsou potřeba k dlouhodobému boji s epidemií a naopak neobsahuje kontrolu a záruky směrem k veřejnosti, které by byly dostačující pro mnohaměsíční stav, ve kterém jsou omezována práva občanů.
Pandemický zákon: Oproti stávající krizové legislativě má platit pouze do 28. února 2022 a je s ním spojen od okamžiku jeho účinnosti tzv. stav pandemické pohotovosti. Sněmovna jej přitom může zrušit a znovu vyhlásit. Během pohotovosti lze přijímat mimořádná opatření, ale vláda má jasně vymezeno, která to můžou být. Lze omezit otevírací dobu obchodů a služeb nebo zakázat společenské akce. Nelze ale například zavřít hranice či zakázat vycházení.
Krizová opatření nařizuje během nouzového stavu vláda. Během pandemické pohotovosti nařizuje mimořádná opatření Ministerstvo zdravotnictví po předchozím souhlasu vlády nebo krajské hygienické stanice (bez předchozího souhlasu). Pandemický zákon však rozhodně nevyškrtne z českého právního řádu možnost vyhlásit nouzový stav a v jeho rámci zavést např. úplný lockdown, pokud možnosti pandemického zákona nebudou pro boj s koronavirem stačit.
Kontrola vlády ze strany soudů, Parlamentu i veřejnosti
Nouzový stav: Jedním z důvodů, proč poslancům došla trpělivost s prodlužováním nouzového stavu, byla chybějící kontrola vládních kroků. Během nouzového stavu vláda nemusí informovat Sněmovnu o jednotlivých opatřeních ani jejich dopadech, není nutné je podrobně zdůvodňovat a zrušit je může pouze Ústavní soud. Sněmovna může nouzový stav pouze zrušit, případně neschválit jeho prodloužení.
Pandemický zákon: Kontrolu výrazně posiluje. Vláda musí o všech opatřeních i jejich změnách informovat každé dva týdny Sněmovnu a v případě žádosti poslance nebo senátora o informace ji vyřídit do 15 dnů. Opatření musí být při vyhlášení důsledně odůvodněna v kontextu vývoje pandemie i rizik, kterým mají předcházet. Zlepší se i soudní kontrola. Opatření bude přezkoumávat Nejvyšší správní soud (v případě opatření ministerstva) nebo krajské soudy (v případě opatření hygien), a to zrychleně.
Podrobné srovnání nouzového stavu a pandemického zákona si můžete prostudovat tady:
Pandemický zákon přináší poměrně jasný mechanismus náhrady škod. Občané budou mít na uplatnění nároku u Ministerstva financí jeden rok. Pokud nebudou s vyřízením žádosti spokojeni, můžou se obrátit na soud. Na ušlý zisk se náhrady bohužel nevztahují. Navíc bude nezbytné prokázat, že škodě nebylo možné zabránit, což může být velmi obtížné.
Jak můžou senátoři vylepšit pandemický zákon?
Přijetí pandemického zákona jsme doporučovali už od loňského dubna, jelikož umožňuje nastavit zásahy do práv občanů i záruky pro veřejnost na míru. Z tohoto hlediska je návrh zákona určitě významným posunem, jelikož oproti verzi předložené vládě doznal ve Sněmovně významných pozitivních změn. Zůstávají však nadále určitá rizika a rezervy, jejichž vyřešení by mohlo nabídnout občanům silnější záruky proti zneužití.
Zejména by mohla být posílena parlamentní kontrola. Podle návrhu nyní nemůže Sněmovna zrušit konkrétní problematické opatření, ale pouze stav pohotovosti jako celek, což nabízí jen minimální prostor pro faktickou kontrolu ze strany Sněmovny. Poslanci nemají navrženou ani žádnou formální možnost vyjádřit se k opatřením před jejich vyhlášením. V tomto ohledu by bylo na místě dát alespoň možnost orgánu Sněmovny (nejlépe sněmovní komisi) vyjádřit se v omezené lhůtě před vyhlášením opatření (aspoň u těch největších zásahů do práv občanů). Chybí také nepřekročitelná lhůta mezi vyhlášením opatření a okamžikem, kdy začnou platit. Může se tak stát (a nebylo by to poprvé), že vláda vydá opatření, které začne platit za pár hodin.
Problematické je rovněž omezení náhrady škody pouze na úhradu skutečné škody. Přitom je třeba prokázat, že škodu nebylo možné odvrátit. To může v praxi znamenat, že takto omezená náhrada škody bude prokazatelná jen u minima poškozených. Je proto na místě garantovat alespoň částečnou náhradu ušlého zisku a zrušit prokazování, že škoda nešla odvrátit.
Pandemický zákon lze samozřejmě pojmout různě a je proto třeba zdůraznit, že navržené pojetí nelze považovat za náhradu nouzového stavu, která by umožňovala všechna opatření, jež vláda dosud v různých etapách řešení epidemie používala. Současný návrh pandemického zákona například neobsahuje možnost omezit volný pohyb osob nebo nařídit pracovní povinnost. Což znamená, že v případě potřeby takových opatření bude nezbytné postupovat opět podle současné krizové legislativy a vyhlásit nouzový stav.
O podobě zákona bude teď zrychleně rozhodovat Senát, který může návrh vrátit zpátky Sněmovně s úpravami. Naše závěry a návrhy proto teď komunikujeme i senátorům.
Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku
