Vysvědčení vládě za kroky v nouzovém stavu: Na hraně propadnutí z právních i protikorupčních předmětů

Slovní hodnocení: Je pochopitelné, že vláda musela v počátku koronavirové krize jednat rychle. Ministerstvo vnitra v  kritické době dokázalo nakoupit ochranné pomůcky rychle, relativně hospodárně a ve velkých objemech. Vláda však i po měsíci nouzového stavu nakupovala zcela netransparentně - z ruky. Většinu nouzového stavu také nevyužila pro přípravu řádného zadávání, s nímž začala až v jeho samém závěru. Ministerstvo zdravotnictví navíc po určitou dobu nezveřejňovalo informace o smlouvách s dodavateli v registru smluv.

Rekonstrukce státu přitom vládě již 22. dubna zaslala expertní závěry, jak může rychle a efektivně nakupovat i mimo nouzový stav. Kabinet však doporučení nereflektoval. Členové vlády naopak vydávali potřebu rychlých nákupů za jeden z důvodů pro prodloužení nouzového stavu až do 17. května. Vláda se dále namísto přípravy efektivnějších centrálních nákupů pokusila vykostit zákon o zadávání veřejných zakázek. Jen díky tlaku občanské společnosti se podařilo prokorupční novelu prozatím zastavit.

Slovní hodnocení: Vláda svá epidemiologická opatření nedokázala opřít o vhodný právní rámec. Nejdříve 12. března vyhlásila nouzový stav, v němž vydává krizová opatření formou vládních usnesení na základě krizového zákona. Již 24. března však postup změnila a plošná protiepidemiologická opatření začalo vydávat ministerstvo zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Tento postup byl ale v  případě plošného zákazu volného pohybu a maloobchodu nezákonný, což ukázal rozsudek pražského městského soudu, který tato mimořádná opatření zrušil.

Rekonstrukce státu již 23. dubna nabídla vládě možné alternativy - zejména tvorbu speciálního pandemického zákona, který by byl šitý na míru povaze současné epidemie (připouštěl jen nezbytná omezení práv občanů) a umožňoval by parlamentní kontrolu opatření. Vláda však tyto návrhy dlouho ignorovala, a zatím přišla jen se spornými návrhy rozšiřujícími pravomoci vlády bez dostatečné kontroly. Pozitivní je, že vláda nakonec 7. května schválila speciální pandemický zákon, který by potenciálně mohl umožnit zvládání epidemie v dlouhodobém horizontu. Jeho podoba však stále nezaručuje dostatečnou kontrolu ze strany Parlamentu a obsahuje i další významná rizika. Opravit zásadní nedostatky tak teď bude především na poslancích.

Slovní hodnocení: Vláda s ohledem na limity státního rozpočtu prohlašuje, že stát neodpovídá za žádné škody nad rámec přijatých paušálních kompenzačních opatření. Je sice pochopitelné, že vláda vnímá limity dané rozpočtem, ale to neznamená, že může zcela popřít odpovědnost za škodu podle krizového zákona. Zrušení některých opatření Ministerstva zdravotnictví Městským soudem v Praze navíc otevírá cestu k nárokům poškozených podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Státu proto hrozí vlna žalob na náhradu škody. Rekonstrukce státu již 28. dubna zaslala členům vlády doporučení, jak mohou situaci napravit, např. vytvořit centrální mechanismus vyplácení škod, který by dal právní jistotu všem poškozeným a zároveň ctil finanční možnosti státu.

Vláda tyto návrhy nereflektovala a dále tak hrozí hromadné podávání žalob, právní nejistota a přehlcení soudního systému. Vyplácení kompenzací v rámci paušálních programů, které proběhlo či probíhá, sice některým poškozeným určité finanční prostředky nabízí, ale nelze je považovat za uspokojivé řešení otázky náhrady škody. Navíc se jedná o  vcelku pomalý a v mnoha případech i zbytečně administrativně náročný proces, jak ukazuje např. počítadlo vládních výdajů na restart ekonomiky. Mechanismy náhrady škody by přitom mohly být mnohem transparentnější a spravedlivější, než jiné formy “pumpování” peněz do rozjezdu ekonomiky.

Slovní hodnocení: Pandemie koronaviru převrátila mnohé zažité postupy ve státní správě. Řada rozhodnutí o nákupech ochranných pomůcek i dalších veřejných zakázkách probíhá mimo standardní procesy. Vyzvali jsme proto vládu, aby co nejdříve zlepšila ochranu oznamovatelů korupce a zajistila elektronický nástroj pro bezpečné nahlášení korupčního jednání. Whistleblowing je aktuálně jednou z mála cest, jak lze nekalé jednání odhalit a účinně a včas ho i řešit. Vláda prozatím na naše návrhy nereagovala, a to ani např. formou deklarace podpory oznamovatelů. Naopak, mezi oznamovateli se mohla oprávněně rozšířit obava z toho, že v případě upozornění na nekalosti proti nim budou přijata odvetná opatření. Toho jsme byli ostatně svědky např. v případě záchranářky ze Zdib nebo zaměstnanců diagnostického ústavu kritizujících jeho šéfku.

Slovní hodnocení: Vláda se během nouzového stavu několikrát dopustila omezování práv a svobod, které nedokázala opřít o  dostatečný právní základ. Již 2. dubna jsme upozornili na to, že vláda protiústavně odložila senátní volby na Teplicku a v  rozporu s ústavou zakázala zasedání obecních a krajských zastupitelstev. Podobně vláda zakázala občanům vycestovat za hranice České republiky, ačkoliv je právo vycestovat garantováno Listinou základních práv a  svobod. Všechna tato ústavní pochybení přitom vláda napravila až na základě kritiky odborné veřejnosti, aniž by však vyjasnila, proč k  takovým chybám došlo a aniž by se občanům omluvila.

Vláda po celou dobu epidemie dostatečně neodůvodňovala nouzová opatření, náležitě neposuzovala jejich přiměřenost a neposkytla veřejnosti anonymizovaná data o epidemiologickém vývoji, což je nepřípustný zásah do práva občanů na informace. Pro část opatření omezující základní svobody zvolila špatný právní rámec. Cenzurní zásah Ministerstva vnitra nejprve zatloukala, pak neuznala a neomluvila se. Právní nedostatky v prvních 14 dnech jsou do určité míry omluvitelné tím, že byla tato krizová situace pro všechny nová. Pochybení v druhém měsíci nouzového stavu však již nelze omlouvat urgentností situace. Celkově byl přístup vlády i přes mnohá varování právních expertů velmi necitlivý vůči základním právům a svobodám občanů.