Dva roky vlády: Jak si vede při prosazování "rekonstrukčních" zákonů?

Dva roky vlády: Jak si vede při prosazování "rekonstrukčních" zákonů?

    Sdílet: 28. 01. 2016

    Zítra uplynou přesně dva roky od jmenování současné vlády premiéra Bohuslava Sobotky. Připravili jsme při té příležitosti několik materiálů, které hodnotí, jak vláda plní svůj program v oblastech podpory transparentnosti a boje proti korupci.

    Rekonstrukce státu ke dvěma letům fungování vlády B. Sobotky

    Vláda dala přednost kontrole občanů před kontrolou politické moci. V prosazování „rekonstrukčních“ opatření zatím svoje předsevzetí nestíhá.

    Koaliční smlouva současné vlády slaví v těchto dnech druhé výročí. Když dokument znovu otevřeme, dvě ze šesti priorit na první straně se věnují transparentnímu vládnutí, odstraňování klientelistických vazeb a vyšetřování korupce. Někteří komentátoři dokonce vládu nadneseně nazvali jako vládu „rekonstrukční“, podle platformy nevládních organizací Rekonstrukce státu. Téma v poslední době pochopitelně překryly celoevropské  problémy a na vládní priority se tolik nemyslí. To nic nemění na faktu, že nedůvěra Čechů ve vládnutí stále přetrvává. Osm z deseti obyvatel korupci vnímá jako klíčový problém státu (STEM, leden 2016) a jen 6 % vidí za poslední rok zlepšení (CVVM, leden 2016).

    Ačkoliv milionové krabice od vína zmizely z očí, pravidla pro volební kampaně, střet zájmů a nedostatečná transparentnost stále nahrávají občanské podezřívavosti. Různé mutace vlivu obchodních zájmů na rozhodování politiků a úředníků přetrvávají, ať nenápadně, například skrze polostátní firmy jako ČEZ nebo Česká pošta, nebo viditelně v působení bývalých zaměstnanců skupiny Agrofert v politické sféře.

    Jak se tedy daří vládě předsevzetí plnit?

    Nejdříve kontrolovat občany

    Celkové skóre je pro vládu zatím rozpolcené. Na jednu stranu se konečně pohnuly zákony v oblastech opomíjených někdy přes deset či patnáct let. To nelze bagatelizovat, neboť jde o systémové změny podstatnější než konkrétních postavy rotující ve funkcích. Na druhou stranu pohyb změn je velmi pomalý a hrozí, že do konce volebního období se většina plánů nestihne.

    Z osmi „rekonstrukčních“ zákonů v období této vlády se podařilo zatím schválit tři. Dva z toho úspěšně a dle doporučení nevládních organizací. Je to původně poslanecký návrh „bezpřílepkového“ jednacího řádu Sněmovny. A také zveřejňování smluv státu a samospráv, které upravila koalice do mírné kompromisní varianty, a který by neprošel bez hlasů opozice a nebývalé aktivní účasti občanů. Plnou účinnost bude mít odtemnění státu ale až od července 2017. Třetí předpis - služební zákon – sice začal konečně po deseti letech platit, ale ve velmi problematickém znění, které spolu domluvila opozice s koalicí a jež nevládní organizace kritizovaly.

    Další zákon - rozšíření auditu Nejvyššího kontrolního úřadu na obce a státní firmy – je schválen jen napůl a jeho osud je v Senátu přinejmenším nejistý.

    Ostatní čtyři zákony jsou tedy jen ve fázi příprav. Dva vláda předložila Sněmovně – majetková přiznání politiků a kontrolu stranických financí. Poslední dva čekají na schválení vládou - úprava dohledu nad státními a městskými podniky a posílení nezávislosti státního zastupitelství.

    Celkově to tak působí, že vláda dává přednost regulaci občanů před regulací politické moci. Daňové zákony dostaly přednost před zprůhledněním veřejných výdajů. Pravomoci finančních úřadů před pravomocemi Nejvyššího kontrolního úřadu. Majetková přiznání občanů před majetkovými přiznáními veřejných funkcionářů.

    Kdo za to může?

    Média i veřejnost samozřejmě nejvíce zajímá, kdo za to může. Přes analýzu desítek jednání a hlasování to není snadné říci. U každého zákona se politický souboj vytváří podle jiných linií. Často hrají roli aktivní jednotlivci, kteří jednají spíše na vlastní pěst. Detailně jsme to popsali například u zákona o zveřejňování smluv. Společným jmenovatelem je, že k mnoha zákonům se nikdo nehlásí a ony prochází jakýmsi samospádem a v poměrně chaotickém procesu, s pomocí jednotlivých poslanců a nadšenců z neziskovek, místo aby se strany dohodly třeba i na kompromisní, ale funkční variantě.

    Ve vládě ony 2 připravené zákony -  dodejme s ročním zpožděním – poslalo do Sněmovny ministerstvo vnitra (ČSSD) a ministr pro legislativu Jiří Dienstbier s tehdejší náměstkyní Kateřinou Valachovou (oba ČSSD). Zároveň se ale vedení ČSSD k balíčku zákonů stavělo z vlády celkově nejrezervovaněji. Senátoři a poslanci sociální demokracie se souhlasem premiéra například málem zařídili pohřbení zákona o registru smluv.

    Opačná je situace u hnutí ANO: hlasitě zákony podporovalo, v důležitých momentech pro zákony hlasovalo ve Sněmovně a několik poslanců aktivně zákony vyjednává. Zároveň ale ministři ANO (Andrej Babiš a Robert Pelikán) dva „rekonstrukční“ zákony ve své gesci nedokázali zatím přes vládu do Sněmovny doručit a bývalá náměstkyně Adriana Krnáčová jeden málem potopila. Zákon o dozorčích radách státních podniků zatím Ministerstvo financí ještě nemá ani v paragrafovém znění.

    KDU-ČSL zákony ve vládě nemá v gesci. Po počátečních výhradách a odporu k dílčím věcem, se ale postoj vedení změnil na rezervovaně tolerantní. Aktivní podporu mají potom zákony spíše v poslaneckém klubu.

    Potud vládní strany. Většina soubojů se odehrává ve Sněmovně, kde zákony sune kupředu malá skupina poslanců takzvaně napříč politickým spektrem. Nejčastěji jsou ze starostovské části klubu TOP09, z klubu ANO a z KDU-ČSL. Několik aktivních je mezi poslanci ČSSD. Při schvalování podpořili zákony také zákonodárci Úsvitu a ODS. Ze senátorů je aktivních několik málo osob zvolených s podporou Pirátů, zelených a KDU-ČSL. Podle ocenění a stížností poslanců také víme, že témata nezapadla díky občanským organizacím. Často jsou jednání spíše o platformě Rekonstrukce státu než o meritu věci.

    Odpůrce zákonů lze nalézt také v každé straně, nicméně nejčastěji v KSČM, části ODS a ČSSD. Ale například i vedení TOP09 přispělo k nešťastnému služebnímu zákonu nebo k ústupkům v zákoně o registru smluv.

    Nahodilá remíza

    Samozřejmě rekonstrukční devatero nejsou zdaleka všechny zákony, které mohou pomoci otevřenému vládnutí. Ani u těch ostatních  není výsledek vlády jednoznačný. Novela zákona o svobodném přístupu k informacím sice podpořila zavádění otevřených dat ve veřejné správě, ale nijak nezlepšila začarovaný kruh špatné vymahatelnosti. Zákon o vnitřní kontrole, který slibuje zlepšení dohledu nad veřejnými penězi, zatím nebyl přijat, stejně jako nový zákon o veřejných zakázkách,  který obsahuje změny v něčem k lepšímu, v jiném k horšímu. Z nepovedeného služebního zákona vypadla ochrana whistleblowingu  a má být předložena samostatně teprve tento rok.

    Současný pomalý posun je mnohem více, než co si občanská společnost zvykla očekávat v minulosti, ale mnohem méně, než by ČR potřebovala. Nebýt občanského zájmu o dění ve Sněmovně, asi by současný stav byl ještě o trochu rozpačitější. A to jsou „rekonstrukční zákony“ jen jakýmsi demokratickým minimem. Účet vlády v této oblasti nejvíce připomíná mužstvo, které udržuje remízu díky víceméně nahodilým gólům. Jednotliví hráči se uspokojují tím, že svádí vinu jeden na druhého, ale neuvědomují si, že veřejnost drobné rozdíly nerozlišuje. Druhý poločas bývá pro vládu už mnohem rychlejší a kratší.


    Další materiály k tématu Dva roky vlády B.Sobotky:

  • Rozhovory se zástupci politických stran: 
    Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) 
    Petr Gazdík (TOP 09/STAN) 
    Andrej Babiš (ANO) 
     
  • Vyjádření zástupců politických stran ANO, ČSSD, KSČM a TOP09/STAN a Úsvit-Národní koalice (pdf)
     
  • KOMENTÁŘ: Vláda versus protikorupční zákony: zatím jen plichta (Právo, 28.1.2016)
     
  • Sdílet: