Radim Bureš v MF Dnes: Depolitizace skončila, zapomeňte!

Depolitizace skončila, zapomeňte!

Zákon o státní službě byl středečním politickým jednáním „normalizován“ (ve významu slova dobře známé starší generaci). Soudě podle dostupných informací z médií, bude z něj vypreparováno vše, co by mohlo nějakým způsobem omezit libovůli ministrů při personální politice na jednotlivých úřadech. Kde politický zájem nebude (a která politická strana by měla zájem o úřednickém pozice s platem 22 tis. hrubého?), tam budou pilně probíhat výběrové řízení, úředníci se budou vzdělávat (nejlépe na vybraných vysokých školách) a budou možná i objektivně hodnoceni. Tam, kde se úředník politicky znelíbí, či u míst o které bude politický zájem (a která politická strana by neměla zájem o úřednické pozice s platem 80 tis. hrubého), tam budou v cestě stát jen minimální překážky, aby tato místa byla obsazena politickými nominanty. Nad tím vším bude bdít státní tajemník pro záležitosti státní služby, který pětiletým funkčním obdobím bude chráněn ve své pozici metodika úřednického vzdělávání a hodnocení. Do světa slavnostně vyhlásíme, že máme po 22 letech zákon o státní službě (s prvním návrhem zákona jsem se setkal v roce 1992) a vše poběží při starém. Nebude hrozit ani destabilizace, protože, jak známo, když se loď nehýbe, nehrozí její rozkolísání. Takto služební zákon sice dopadnout nemusí, i v rámci nových parametrů zákona se řada důležitých pojistek může objevit, ale soudě podle spokojených úsměvů zástupců většiny politických stran, není to moc pravděpodobné. Nejspokojenější asi může být ODS, protože kdy by čekal, že se jim z opozičních lavic podaří prosadit dávné představy o „služebním“ zákoně pánů exministra Langra a jeho ex-náměstka Zajíčka.

V jedné věci však mají političtí představitelé pravdu. Výsledek jednání nelze v žádném případě vykládat jako vítězství opozice nad koalicí. Navržené řešení upřímně přivítali i představitelé stran koaličních. Zástupci ANO vždy skřípali zuby nad kolačním návrhem a vše nasvědčuje tomu, že „normalizovanou“ variantu zákona o státní služně přivítali i zástupci KDU a podstatné části ČSSD. Nelze se jim divit, původní koaliční návrh zákona byl v rozporu s jejich objektivními zájmy, a kdo by dobrovolně přivítal opatření, které ho omezuje. Jenom ve vzduchu zůstává viset otázka, co tak ovlivnilo americké zákonodárce, že již v roce 1883 přijetím Pendletonova zákona o státní službě, který zakazoval rozdávat státní úřady jako odměnu za služby ve volební kampani, k sebeomezení dospěli.

Nyní začne politicko-mediální masáž mající za účel ukázat, že navržené řešení je nejlepším možným a přinese řadu výhod. A tak zatímco materiálně orientovaní představitelé vládní koalice spíše zdůrazňují význam pro odblokování možnosti čerpat evropské fondy, tak více spirituálně orientovaní představitelé opozice spíše zdůrazňují záchranu demokracie, která byla návrhem na zřízení Generálního ředitelství státní služby ohrožena. Že by podle této teorie mezi nejdemokratičtější země patřilo Bulharsko a Rumunsko (kde koordinace státní správy je na ministerstvu vnitra) a zeměmi s největším demokratickým deficitem pak Francie a Velká Británie (kde existuje Generální ředitelství nebo jeho obdoba existuje) sice vyvolává překvapení, ale co, mediálně se to prodává dobře.

Hezkým paradoxem na závěr potom je pragmatická otázka představitele hnutí Úsvit, kam že se poděla ta slibovaná depolitizace.

Radim Bureš
Programový ředitel
Transparency International Česká republika