Komentář: Co zničí stát – tajnosti, nebo průhlednost?

Před dvěma týdny podala skupina senátorů ústavní stížnost na zákon o registru smluv. To je rok a půl staré opatření, aby stát zveřejňoval na internetu vše, za co utrácí veřejné peníze. Senátoři straší tím, že transparentnost zničí podnikání státu, měst a krajů. Podle senátora Radko Martínka jde dokonce o největší útok na stát od doby kuponové privatizace. 

Tato zpráva sice zapadla pod nánosem prezidentské kampaně a vyjednávání o vládě. Ale jinak si nevybrali senátoři dobrý čas. Na konci září se právě díky nové povinnosti zveřejnit smlouvy dostalo na veřejnost, že citlivé složky státu, jako je ministerstvo vnitra nebo VZP, chrání antivirový program Kaspersky, který byl v USA přichycen při špionáži. 

Ve stejnou dobu také České dráhy – státní akciovka – nakoupily draze svého vlastního dodavatele, na kterém byly závislé díky nevýhodným smlouvám. A v těch dnech také policie provedla razii v elektrárně Dukovany pod polostátním ČEZ, kde možná dlouhodobé podvody dodavatelů vedly k odstávce a ztrátě několika miliard. Problémy se nevyhnuly ani „novým silám“ v politice, když se rozpadla středočeská koalice pod vedením ANO, když se objevilo podezření na zašantročené miliony při opravě silnic.

Přínos registru smluv 

Dohromady se nám skládá obrázek, který popsala ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služba za rok 2016. Ta se podívala na „několik konkrétních případů státem ovládaných společností, ve kterých se nedodržování vnitřních i vnějších norem stalo etablovaným systémem, který vedl ke značným finančním ztrátám“. BIS již podruhé v řadě dodává, že tomu může významně předcházet právě nově zřízený registr smluv. Pokud ho politici nevyhlodají do podoby prázdné skořápky. Na jedné straně tedy máme senátory, jako je Radko Martínek, Ivo Valenta nebo Jan Veleba, kteří straší apokalypsou a opírají se jenom o nářky, jež si napsaly v podstatě samy státní akciovky. Na straně druhé české špiony, kteří novou průhlednost státu chválí. Jak je to možné? 

Nejspíš proto, že klientelistické vazby a manažeři bez kontroly jsou pro státní firmy nebezpečnější než konkurence, pokud nějakou vůbec mají. Mezi bezpečnostními experty se stále více prosazuje princip, který říká, že tajit se má jen to, co je nezbytně nutné. Vše ostatní má být vystaveno testu veřejné kontroly. Ukáže se tak, jestli citlivé údaje jsou opravdu chráněny a neunikají omylem nebo pokoutně. 

U českého státu je to spíše tak, že informace se dostanou k těm, kteří v tom umí chodit, a před novináři a veřejností se mává vágními hrozbami o bezpečnosti. Senátorská stížnost obsahuje řadu vyvrácených omylů, ale zabývat se tím nemá do rozhodnutí soudu už smysl. Zákon, který vznikl jako složitý kompromis, má jistě řadu nelogičností. Například to, že se z něj vyvlékly právě ČEZ nebo ČD. Pokud se ale kvůli nějakému detailu zruší, bude to pro stát větší ohrožení, než o jakém nyní pábí senátoři.

Nikola Hořejš, psycholog, působí v platformě Rekonstrukce státu

Komentář vyšel 22. listopadu 2017 v Lidových novinách.