Příběh zákona o registru smluv

Dne 28. 6. 2012 předložil Jan Farský, poslanec STAN a tehdejší starosta Semil, podle slovenského vzoru první návrh zákona, řešící zveřejňování smluv (návrh zde). Ačkoliv zákon spadl kvůli předčasným volbám pod stůl, byl tím položen důležitý základ pro další diskuse o zavedení registru smluv v ČR. Zákon o registru smluv byl v tomto volebním období předložen 27. 11. 2013 právě podle předchozího návrhu Jana Farského.  Návrh předložilo 78 poslanců z klubů TOP/STAN, ANO a KDU-ČSL v čele s Janem Farským, Andrejem Babišem a Pavlem Bělobrádkem (návrh včetně jmen předkladatelů zde). Jan Farský následně vystupoval na jednáních výborů i pléna Sněmovny jako zástupce skupiny předkladatelů.

Vzhledem k tomu, že na znění předloženého návrhu nebyla shoda v rámci vládní koalice, bylo v červenci 2014 přepracování návrhu svěřeno Ministerstvu vnitra. V lednu 2015 vznikl nový koaliční návrh, který však byl v rámci koaličních jednáních dále upravován. Finální znění koaličního návrhu bylo předloženo jako komplexní pozměňovací návrh poslanců Radka Vondráčka (ANO), Jana Chvojky (ČSSD) a Jana Bartoška (KDU-ČSL) - (návrh zde). V tomto znění byl také návrh zákona o registru smluv dne 18. 9. 2015 nakonec schválen, nicméně zároveň poslanci odhlasovali také návrh na výjimku ze zveřejňování pro malé obce, Sněmovnu či Senát. Pro schválení zákona zvedli ruce poslanci ANO (41 z 47), ČSSD (25 z 50), TOP/STAN (18 z 26), KDU-ČSL (12 ze 14), ODS (10 ze 16), Úsvitu (6 z 8) a 4 nezařazení poslanci (hlasování zde).

Dne 23. 10. 2015 schválil návrh zákona i Senát, nicméně se zcela zásadním pozměňovacím návrhem, který rušil základní princip zákona, že nezveřejněná smlouva, neplatí. Sněmovna tedy musela následně znovu hlasovat, zda schválí zákon v původní podobě či zda se přikloní k senátní verzi bez účinného sankčního mechanismu. Toto klíčové hlasování proběhlo 24. 11. 2015 a Sněmovna nakonec přehlasovala Senát 110 hlasy a potvrdila původní verzi, a to díky hlasům poslanců ANO (40 z 47), ČSSD (20 z 50), TOP/STAN (20 z 26), ODS (10 z 16),  KDU-ČSL (9 ze 14), Úsvitu (7 z 8) a 4 nezařazených poslanců (hlasování zde).  

Příběh zákona tím ale překvapivě neskončil, neboť v únoru 2016 předložili návrh novely zákona poslanci KDU-ČSL Marian Jurečka, Jan Bartošek a Petr Kudela (návrh zde). Jediným bodem tohoto návrhu bylo vynětí národního podniku Budvar z povinnosti zveřejňovat smlouvy. Nicméně na sněmovních výborech se objevilo přes dvacet pozměňujících návrhů, jejichž cílem bylo z povinného zveřejňování vyjmout další subjekty, všechny státní i městské podniky, nebo odsunout platnost celého zákona. Další výjimky pak navrhli jednotliví poslanci ve druhém čtení, přičemž některé návrhy byly tak zásadní, že by znamenaly okleštění zákona na minimum. V hlasování dne 22. února 2017 poslanci většinu pozměňovacích návrhů odmítli, nicméně podpořili návrh na vynětí státních a městských firem, což z hlediska hodnoty smluv znamená ¼ očekávané roční hodnoty smluv v registru smluv (hlasování zde). Proti tomuto zásadnímu okleštění registru smluv se postavil Senát, který pozměňovacím návrhem zásadně zúžil okruh výjimek (hlasování zde). Poslanecká sněmovna návrh Senátu neschválila (zřejmě i proto, že obsahoval i povinnost zveřejňování smluv samotné Sněmovny), ani jej nepřehlasovala. Místo toho předložili poslanci Radek Vondráček (ANO), Roman Sklenák (ČSSD), Jiří Mihola (KDU-ČSL), Pavel Kováčik (KSČM), Zbyněk Stanjura (ODS) a Marek Černoch (Úsvit)  zcela nový návrh novely obsahující pouze omezené množství  výjimek, které neznamenaly zásadní zásah do zákona a na kterých byla široká shoda (návrh zde). Tento návrh byl nakonec jednoznačně schválen Sněmovnou (hlasování zde). Jelikož Senát se k tomuto znění neusnesl, vstoupila novela po podpisu prezidenta dne 18. 8. 2017 v účinnost.